Pracovní pozice ve větrné energetice

Česko mělo na konci roku 2025 přes dvě stě dvacet větrných turbín o souhrnném výkonu 377,9 MW a větru patřilo asi jedno procento spotřeby. Za celý rok 2025 přibyly čtyři turbíny za 17,7 MW, zatímco Evropa instalovala 19,1 GW, z toho samotné Německo 5,2 GW. Rotor, převodovka a generátor, které mění kinetickou energii proudícího vzduchu na elektřinu, jsou ale všude stejné, a kdo je umí postavit a servisovat v Krušných horách, umí to i ve Schleswig-Holsteinu.

Hronovský Wikov dodává planetové převodovky do offshore parků v Číně i Severním moři. ČVUT a VŠB-TUO školí elektroinženýry, kteří končí v projekční kanceláři v Hamburku nebo na servisní lodi v Cuxhavenu. Doma se staví pomalu, a kariéra ve větru se tak z Česka láme na jediné otázce: jestli je člověk ochotný jezdit.

Větrné elektrárny na hřebenech Krušných hor, severozápadní Čechy. Foto: Jiri Bubenicek, CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons

Český trh: patnáct let stagnace

Stál za tím obecní odpor, který v Česku nikdy nezeslábl tak jako v Německu nebo Polsku, a povolovací proces, ve kterém projekt typicky procházel deseti lety EIA, územního řízení a stavebního povolení. Pro developera s pětiletým úvěrem na pozemek to byla kalkulace, která nesedla. Mezi roky 2014 a 2023 se instalovaný výkon posunul jen z 283 na 353 MW a vznikající projekty se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Instalovaná kapacita větrné energie podle zemí a regionů, časové řady. Zdroj: Our World in Data, CC BY 4.0

Po šokovém solárním boomu 2009-2010 přijal stát retroaktivní solární daň a větrné elektrárny vypadly z výkupních cen přesně v okamžiku, kdy začínala globální vlna investic. Bez stabilního výnosového modelu se developeři přesunuli do fotovoltaiky nebo za hranice a česká scéna se zúžila na pár utilit, několik regionálních firem a komunitu inženýrů, kteří pracovali na zahraničních projektech z domova.

Nejlepší větrné polohy má Česko navíc tam, kde se staví nejhůř. Větrný atlas ÚFA AV ČR je hledá v Krušných horách, na Vysočině a v Jeseníkách, tedy v oblastech s vysokou hustotou chráněných území a tlakem na krajinný ráz. Kryštofovy Hamry (21 turbín, 42 MW, dnes největší český park) ukázaly, že velký projekt je i tady možný, ale jen tam, kde se podaří sladit obec, distributora, orgány ochrany přírody a krajský úřad. Drtivé většině projektů se to nepovedlo.

Akcelerační zóny a lex ZOZE

V roce 2025 schválila Poslanecká sněmovna akcelerační novelu (lex ZOZE, zákon č. 249/2025 Sb.), která má patnáctileté zaseknutí prolomit. Vznikají akcelerační zóny - předem vymezená území, kde projekty procházejí jediným společným posouzením vlivů na životní prostředí na úrovni celé zóny, ne pro každou turbínu zvlášť. Povolovací lhůta v zóně má strop dvanáct měsíců místo dnešní reality, která se přibližovala dekádě; mimo zóny zůstává čtyřiadvacet. Výrobny nad 1 MW navíc energetický zákon prohlašuje za zřizované ve veřejném zájmu, což jim usnadňuje umístění v nezastavěném území.

Souběžně rozjelo MPO třetí výzvu programu OP TAK s alokací 1,5 miliardy korun na investiční podporu větrných elektráren; dotace pokryje až 65 % způsobilých nákladů malému podniku a 45 % velkému. Provozní podporu soutěží MPO v aukcích a v první z nich, vyhodnocené v listopadu 2024, uspělo devět projektů o souhrnných 88,8 MW; pět z nich o 31 MW patří skupině Noho Energy v lokalitách Anenská Studánka a Vojtěchov. Aktualizovaný Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu cílí na 1 500 MW do roku 2030, tedy zhruba čtyřnásobek dnešního stavu.

Kolik z toho v akceleračních zónách skutečně vyroste, dnes neodhadne ČEZ, MPO ani ČSVE. ČEZ veřejně eviduje smluvní dohody s 41 obcemi v 11 krajích s potenciálem přes 600 MW. První stroje z aukcí už stojí: Jívová, Lhota u Brna a Maletín najely na jaře 2026 s 26,9 MW, hlavní vlna pozic ve výstavbě a EPC řízení ale přijde až v letech 2027-2028.

Práce v zahraničí: Německo, Polsko, Dánsko

Dokud doma chyběly projekty, hledali čeští inženýři a montéři práci tam, kde se stavělo, a nejblíž se stavělo v Německu. Německý trh s téměř 78 GW instalovaného výkonu a přibližně 110 000 pracovními místy k tomu nabízí stabilitu, kterou domácí trh dlouhodobě neměl: za stejnou kvalifikaci dá bavorský nebo saský zaměstnavatel typicky 50 000 až 70 000 eur ročně, tedy dvojnásobek české mzdy a víc než trojnásobek toho, co se tu platilo před deseti lety.

Onshore výstavbu i údržbu drží severní spolkové země - Schleswig-Holstein, Dolní Sasko a Meklenbursko-Přední Pomořansko - a tam míří servisní technici, projektanti elektrické části a stavbyvedoucí. Offshore inženýrství a logistika sedí v přístavech: Siemens Gamesa zaměstnává v cuxhavenské továrně na gondoly přibližně 1 400 lidí a celý německý offshore sektor podle dat z roku 2024 přibližně 31 500 plnoúvazkových pozic. Češi s magistrem z ČVUT nebo VŠB-TUO ale nejčastěji nastupují do inženýrských kanceláří v Hamburku, Brémách a Berlíně, na místa projektových inženýrů, specialistů na integraci do sítě nebo analytiků větrných zdrojů.

Podíl výroby elektřiny z větru na hlavních evropských trzích. Zdroj: Our World in Data, CC BY 4.0

Přibývá polské pobřeží. Bałtyk 2 a Bałtyk 3 - společný projekt Equinoru a Polenergie po padesáti procentech, 1,44 GW, s finálním investičním rozhodnutím z května 2025 - přecházejí v roce 2026 do offshore fáze a servisní základnu pro oba parky stavějí investoři v Łebě; za celý svůj cyklus má projekt vytvořit kolem deseti tisíc přímých i nepřímých pracovních míst. Dánsko zůstává cílem pro lidi ve vývoji a vyšším inženýrství: Vestas soustředí vývoj kolem Aarhusu a továrnu na lopatky má v Nakskově, Ørsted řídí offshore portfolio z Fredericie a hlavního sídla ve Frederiksbergu.

Profese a pracovní pozice

Za život jednoho parku se na něm vystřídá několik profesních skupin; po Evropě se liší jejich měřítko, ne náplň práce.

Lopatka větrné turbíny uvnitř montážní továrny LM Glasfiber. Foto: Tuey, CC BY 2.0 / Wikimedia Commons

Vývoj projektu a financování

Projektoví developeři vyhledávají lokality, vyjednávají s vlastníky pozemků, koordinují hodnocení větrného potenciálu, shánějí povolení a strukturují financování. Jeden onshore park o stovce MW znamená investici v řádu jednotek miliard korun a pětiletou až desetiletou přípravnou fázi; u offshore projektů o jednotkách GW jde o desítky miliard a delší horizonty. Pro českého developera, který odejde do Lipska nebo Hamburku, je největší změnou stabilita povolovacího řízení a jistota, že projekt po sedmi letech přípravy nezhasne kvůli místnímu referendu.

Specialisté na posuzování větrných zdrojů modelují výnos lokality z meteorologických stožárů, měření LiDARem a satelitních snímků. Bratislavský Solargis, jehož datové řady používají projektanti po celé střední Evropě, dodává vedle solárních i větrné a meteorologické vrstvy. Krátkodobé předpovědi pak řídí obchodování s elektřinou a jejich přesnost přímo určuje, kolik provozovatel parku za megawatthodinu utrží.

Finanční inženýři strukturují dluhové i kapitálové financování, dlouhodobé smlouvy o nákupu elektřiny (PPA) a aukční nabídky. S aukčním systémem roste v Česku poptávka po lidech, kteří jsou doma v kvantitativním modelování a v EPC řízení, tedy ve dvou dovednostech, které tuzemský trh dosud neměl důvod systematicky budovat.

Výroba komponent

Turbíny a komponenty vyrábí v Evropě přes 250 továren a výroba dává téměř polovinu všech přímých pracovních míst v sektoru. Češi do tohoto řetězce dodávají málo položek, zato takových, které jde těžko nahradit. Wikov z Hronova je dlouholetý dodavatel planetových převodovek s patentovanou technologií flexible pin pro turbíny v rozsahu 1 až 10+ MW; jeho převodovky pracují v parcích v Číně, Severním moři, USA i Indii. Bohemia Rings a Brück AM v Zámrsku válcují a obrábějí ocelové kroužky pro ložiska natáčení lopatek a gondol; Bohemia Rings je největší tuzemský výrobce bezešvých válcovaných kruhů.

Výrobní technici a operátoři montují gondoly, věže a lopatky. Práce s kompozity na lopatkách přesahujících 100 metrů snese málo chyb: jediná špatně laminovaná vrstva může znamenat reklamaci v řádu statisíců eur. Logistici a specialisté na dodavatelský řetězec pak řeší přepravu nadrozměrných dílů. Jedna lopatka váží desítky tun, potřebuje speciální podvalník, povolení k jízdě po veřejné komunikaci a trasu, která se vyhne podjezdům; offshore k tomu přidává koordinaci s instalačními loděmi a s plavidly pro přesun posádek.

Výstavba a instalace

Technici větrných turbín jsou montážní páteří odvětví. Sestavují věžové segmenty, gondoly a rotory pomocí jeřábů, dělají elektrickou a mechanickou montáž a uvádějí stroj do provozu. Pracuje se ve výškách 80 až 150 metrů a za počasí, které se mění během hodin. Den začíná bezpečnostním briefingem, pokračuje výstupem do gondoly, zapojováním silových kabelů, testováním ovládacích systémů a končí dokumentací.

Stavbyvedoucí koordinuje desítky lidí na ploše parku, hlídá harmonogram a bezpečnost a domlouvá se se subdodavateli i s distributorem. Pro Čecha se zkušeností z energetické stavby je vstup do větrných projektů v Německu nebo Polsku otázkou GWO certifikace a jazyka, ne kvalifikace.

Offshore inženýři navrhují základy (monopily, jackety, plovoucí konstrukce), trasují kabely a koordinují lodě pro pokládku a přesun. Je to nejlépe placená část oboru a jediná, do které se Čech nedostane přes domácí trh - vždycky přes německého, dánského nebo nizozemského zaměstnavatele.

Provoz a údržba

Ve světě dnes stojí téměř 1,3 TW větrného výkonu a jeho údržba je nejrychleji rostoucí částí sektoru. Onshore servisní technik objíždí v rámci regionu desítky až stovky strojů; offshore technik pracuje ve dvoutýdenních turnusech na servisním plavidle nebo ubytovací platformě a k turbínám se podle počasí dostává člunkem nebo vrtulníkem. Turnusový režim a fyzická práce nad mořem zvyšují plat o 20 až 40 procent proti onshore.

Provoz turbín z dispečinku vypadá jinak: jeden tým sleduje výkon stovek strojů, hledá anomálie v datech SCADA, řídí výjezdy servisu a ladí výkonové křivky. Práce se posouvá k analytice, takže SCADA inženýr nebo specialista na prediktivní údržbu potřebuje Python i instinkt pro fyziku rotujících strojů. Asset manažeři pak řídí finanční a technickou výkonnost celých portfolií a rozhodují o výměnách komponent, o repoweringu a o dlouhodobých servisních smlouvách. V Česku je jich zatím málo - vlastní portfolio mají Solar Global, rakouská Enery a několik regionálních firem - a přibudou s tím, jak budou najíždět parky z aukcí.

Elektroinženýrství a software

Elektroinženýři navrhují výkonovou elektroniku, transformovny a integraci do sítě. Jak přibývá hybridních elektráren, tedy větru s bateriemi, vznikají specializovaná místa na pomezí větru, ukládání energie a chytrých sítí. Specialisté na digitální dvojče staví virtuální modely turbín a celých parků, které z dat čidel ohlásí blížící se poruchu komponenty dřív, než k ní dojde. Pro vývojáře v Praze nebo Brně, který umí spojit strojařinu se softwarem, jsou tahle místa nejlépe placeným vstupem do oboru bez stěhování.

Platy v Česku, Německu a Dánsku

Pro větrnou energetiku neexistuje v Česku samostatný platový přehled. Pozice se schovávají pod elektrotechniku a strojírenství, takže nejlepší vodítko dává srovnání s Německem a Dánskem, kam se za prací reálně jezdí.

Roční hrubé platy podle dat 2025-2026 ze SalaryExpert, Glassdoor a Astute People Renewable Energy Salary Guide 2025. České rozsahy vycházejí z příbuzných profesí na platy.cz (větrná specializace se zatím v platech systematicky neodlišuje). Offshore pozice nabízejí 20-40 % nad onshore srovnatelnou rolí. Přibližné kurzy: 1 EUR ≈ 25 CZK, 1 EUR ≈ 7,45 DKK.

K české mzdě se ale u velké části lidí připočítává dojíždění a turnusová smlouva. Servisní technik z Plzeňska, který jezdí pondělí až čtvrtek do Bavorska, si připisuje 50 až 60 procent nad svůj český strop; kdo tráví dva týdny na moři a dva doma, vydělá víc než stejně kvalifikovaný člověk na plný úvazek doma. Evropské platy v obnovitelných zdrojích se přitom v roce 2025 držely 40 % nad světovým průměrem.

Pracovní podmínky

V inženýrských a kancelářských rolích je vítr pohodlnější než ropa a plyn, na montáži a v servisu je ale náročnější než typický český energetický provoz.

Technik větrné energie v ochranném vybavení kontrolující turbínu. Foto: Iyan Ryan, Unsplash License / Unsplash

Práce ve výškách je u techniků základní podmínkou. Gondola moderní turbíny stojí 80 až 150 metrů nad zemí, je stísněná, vibruje a hučí v ní převodovka. Manuály turbín a posouzení rizik na staveništi zastavují práci ve výškách při trvalém větru nad 18 m/s; hlavní rizika tvoří pády, elektrický úraz a zraňující kontakt s rotujícími částmi. GWO Basic Safety Training - čtyř- až pětidenní kurz s dvouletou platností, evidovaný v databázi WINDA - je nepřekročitelný vstupní certifikát; v roce 2024 ho dokončilo 122 008 lidí a globálně ho dnes drží přes 190 000 techniků.

Offshore turnus rozvrhne celý rok. Dva týdny se bydlí na servisním plavidle nebo na ubytovací platformě, slouží se dvanáctihodinové směny a na turbínu se jezdí člunkem nebo vrtulníkem podle toho, co dovolí počasí. Kompenzací je dvojnásobek volna a mzda, ve které se odráží severoevropský strop. S malými dětmi doma je to těžké; pro člověka v ranější kariérní fázi nebo s flexibilním partnerem je to naopak nejrychlejší cesta od montáže k vyššímu inženýrství.

Sezónnost je nižší než u fotovoltaiky. Vítr fouká celý rok, takže servis nestojí. Velké údržbové bloky se ale plánují na léto, kdy fouká méně a odstávka stojí míň, a offshore výstavba se v severní Evropě vejde do okna duben-říjen. Onshore stavba na Vysočině nebo v Krušných horách v zimě často stojí kvůli ledu na zdvihací technice.

Kancelářské role zůstávají pružné. Projektoví manažeři, analytici a vývojáři pracují hybridně nebo plně na dálku a řada evropských developerů zná své české zaměstnance hlavně přes Teams; osobně se potkají několikrát do roka. Domácí provozy s home office ve vývojových rolích jsou v sektoru normou.

Zastoupení žen je nízké. Ženy tvoří 21 % pracovní síly ve větrné energetice, v seniorním managementu pak jen 8 %. Brzdí to vnímání montážních profesí jako mužského teritoria i chybějící mentoring. WindEurope a GWEC na to mají dílčí programy (Women in Wind), čísla se ale za pět let prakticky nepohnula.

Vzdělání, kvalifikace a certifikace GWO

Bez vysokoškolského titulu je nejpřímější cestou GWO certifikace navázaná na české elektrotechnické vyučení nebo střední odborné vzdělání. Elektrotechnická způsobilost pro samostatnou činnost podle nařízení vlády č. 194/2022 Sb. a GWO Basic Safety Training tvoří v Evropě uznávaný balíček, který otevírá dveře u německých servisních firem i u Vestas Service.

Do inženýrských rolí vedou hlavně tyto školy:

• Fakulta elektrotechnická ČVUT (katedra elektroenergetiky a katedra elektrických pohonů a trakce) - silnoproud, výkonová elektronika, návrh transformoven, dimenzování připojení do sítě
• Fakulta strojní ČVUT a Energetický ústav Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně - konstrukce rotorů, převodovek, generátorů, materiálové inženýrství
• Centrum energetických a environmentálních technologií VŠB-TUO - obnovitelné zdroje včetně větru, vodíku a hybridních systémů
• Západočeská univerzita FEL - silnoproud a obnovitelné zdroje s vazbou na západočeský průmysl

V projektovém řízení se cení PMP nebo PRINCE2, pro bezpečnostní role v offshore prostředí NEBOSH a pokročilé moduly GWO (sea survival, enhanced first aid, advanced rescue). Společný European Wind Energy Master (TU Delft, DTU, NTNU a Oldenburg) se pro nové uchazeče uzavřel v září 2025 a dobíhá už jen stávajícím ročníkům; nejpřímější cestou do offshore designu a vývoje je dnes Master of Wind Energy na dánské DTU.

Přechod z jiných oborů

Do větru se z příbuzných odvětví přechází snáz, než to zvenčí vypadá: rekvalifikace znamená doplnit certifikáty, ne měnit řemeslo.

Z ropy a plynu má podle výzkumu Robert Gordon University přes 90 % britských zaměstnanců přenositelné dovednosti: offshore stavbyvedoucí, HSE inženýři, námořní inženýři, projektoví manažeři a vysokonapěťoví elektrikáři vstupují do větru s minimální rekvalifikací. V Česku je to v malém totéž - lidé z bývalých ropných terminálů (Mero) nebo z plynárenské distribuce (GasNet, NET4GAS) jdou typicky do projekčních a HSE rolí v Německu.

Ze stavebnictví a řemesel jsou nejžádanější elektrikáři s elektrotechnickou způsobilostí podle nařízení vlády č. 194/2022 Sb., svářeči, kteří jsou kritičtí pro fabrikaci základů a plovoucích konstrukcí, dále jeřábníci a operátoři těžké techniky. GWO certifikace přidá k existující kvalifikaci několik týdnů a zpřístupní celý evropský trh.

Z IT a softwarového sektoru jdou lidé do SCADA inženýrství, prediktivní údržby, digitálních dvojčat a obchodních platforem. Vývojář, který umí Python, časové řady a cloudová prostředí, se do oboru dostane i bez energetického vzdělání; firmy jako DNV, Deutsche Windtechnik nebo Global Wind Service je zaškolí v řádu měsíců přímo u sebe.

Z automobilového a leteckého průmyslu se přenáší práce s kompozity na lopatkách, aerodynamika rotoru, řízení kvality v sériové výrobě a přesné strojírenství převodovek, hřídelí a ložisek. O strojaře z brněnského a plzeňského automotive stojí Wikov i evropští výrobci gondol.

Lopatky větrných turbín připravené na montážním místě v Dolním Sasku. Foto: Pexels, Pexels License

Technologie a trendy

Sériové offshore stroje dnes dosahují 15 MW a prototypy nad 20 MW už stojí v Číně. Větší turbíny zvyšují kapacitní faktor o 2 až 3 procentní body a sníží počet strojů na stejnou výrobu, zato je složitější udržet je v chodu. Technik kvůli tomu prochází delším specializačním školením - 12 až 18 měsíců formálních programů - a návratnost zaškolení na konkrétní typ se posouvá dál.

Plovoucí offshore otevírá moře hlubší než 60 metrů, kam se monopil neposadí. Norský park Hywind Tampen (11 turbín v provozu od roku 2023) je dnes největší plovoucí park světa a podobné projekty se chystají u francouzského, portugalského a britského pobřeží. Plovoucí konstrukce spojují námořní a větrné inženýrství. Český absolvent strojní fakulty, který si odbude stáž u norské firmy, má reálnou šanci se do nich dostat.

Větrné turbíny na moři při západu slunce. Foto: Ruyan Ayten, Pexels License / Pexels

Drony s termokamerou mezitím nahradily prohlídky lopatek ze závěsu a strojové učení nad SCADA daty předpovídá poruchy generátoru nebo ložiska týdny dopředu, takže odstávka jde přesunout do plánovaného termínu. Vznikají tím role, které v oboru před pěti lety nebyly: pilot inspekčního dronu, datový analytik pro provoz turbín, inženýr digitálního dvojčete. Autonomní inspekce dělají firmy jako SkySpecs a Sulzer Schmid; jejich zákazníky jsou globální asset manažeři, kteří nabírají i z Česka.

Stárne i samotná evropská flotila. Zhruba 34 000 z evropských 90 000 onshore turbín je dnes starších patnácti let a 14 GW má za sebou víc než dvě dekády provozu. Výměna staré turbíny za moderní stroj na stejném místě sníží v průměru počet strojů o 27 % a ztrojnásobí výrobu. Pro Česko je repowering ještě v zárodku - park v Kryštofových Hamrech ani turbíny ve Věžnici na něj zatím nemají dokumentaci - ale s obnovou portfolia po roce 2030 vznikne kategorie míst v demontáži, demolicích a opětovné montáži.

Klíčoví zaměstnavatelé

Česká a slovenská scéna

• ČEZ Obnovitelné zdroje - Praha, parky Janov u Litomyšle a Věžnice u Havlíčkova Brodu, smluvní dohody se 41 obcemi v 11 krajích s potenciálem přes 600 MW
• Wikov MGI - Hronov, dodavatel planetových převodovek s technologií flexible pin pro turbíny 1-10+ MW; zákazníci v Číně, Severním moři, USA a Indii
• Bohemia Rings - Zámrsk, největší tuzemský výrobce bezešvých válcovaných ocelových kruhů; dodává i do větrné energetiky
• Solar Global - Napajedla, hybridní portfolio solárních a větrných projektů včetně vlastních developmentů
• Enery - rakouský provozovatel, který v roce 2021 koupil české portfolio Energy 21; dnes jeden z větších nezávislých vlastníků obnovitelných zdrojů v ČR
• Noho Energy - Praha, vítěz první aukce MPO s pěti projekty o 31 MW v lokalitách Anenská Studánka a Vojtěchov, plánované uvedení do provozu 2027-2028
• Solargis - Bratislava, globální solární a meteorologická data včetně větrných vrstev pro projektovou přípravu

Evropští výrobci turbín a komponent

• Vestas - Dánsko, 37 000 zaměstnanců, vývoj kolem Aarhusu a továrna na lopatky v Nakskově, polská továrna na lopatky v Goleniówě (cca 400 lidí; celá polská stopa Vestasu se blíží 2 000)
• Siemens Gamesa - Španělsko/Německo, přibližně 30 000 zaměstnanců, lídr offshore technologie, továrna na gondoly v Cuxhavenu (1 400 pozic)
• Nordex - Německo, 10 400+ zaměstnanců, onshore zaměření na evropské a latinskoamerické trhy
• Enercon - Německo, přibližně 13 000 zaměstnanců, onshore turbíny bez převodovky

Evropští developeři a operátoři

• Ørsted - Dánsko, z 8 000 zaměstnanců na 6 000 do roku 2027 podle plánu restrukturalizace; světový lídr offshore developmentu, hlavní sídlo Frederiksberg a Fredericia
• RWE - Německo, 20 800+ zaměstnanců v celém energetickém portfoliu, silný v severoněmeckém onshore a offshore
• Equinor - Norsko, partner polských projektů Bałtyk 1/2/3 a jeden z lídrů plovoucího offshore
• Vattenfall - Švédsko, velké severoevropské parky a rostoucí offshore portfolio
• Polenergia - Polsko, 50% partner projektů Bałtyk a nejbližší offshore zaměstnavatel pro Čechy
• EnBW - Německo, jihoněmecký onshore plus severomořský offshore

Nezávislé servisní firmy

• Deutsche Windtechnik - Německo, 2 700 zaměstnanců, multi-brand servis 7 900 turbín v Evropě
• Global Wind Service - Dánsko, mezinárodní servisní organizace s pravidelným náborem z Česka
• DNV a Ramboll - Norsko a Dánsko, inženýrské a poradenské firmy se stovkami lidí na větrných projektech po Evropě

Výhled do roku 2030

Aukční systém uvedl do provozu první tři parky a další chystá na roky 2027-2028, lex ZOZE otevřel akcelerační zóny od srpna 2025 a cíl 1 500 MW do roku 2030 znamená přibližně čtyřnásobek dnešní instalované kapacity. Doma se tedy začne stavět, dlouhodobý kariérní strop ale dál určují větší trhy v Německu, Dánsku, Polsku a Velké Británii. Repowering domácího portfolia - Kryštofovy Hamry, Janov, Věžnice a dalších asi dvě stovky strojů z let 2007-2012 - se rozjede až po roce 2030, kdy začnou docházet podpůrné mechanismy první generace.

Meziroční přírůstky výroby větrné elektřiny v Německu, Číně, USA, Indii, Velké Británii a Španělsku. Zdroj: Our World in Data, CC BY 4.0

Pro uchazeče s diplomem z ČVUT FEL nebo VŠB-TUO a s angličtinou či němčinou zůstává vítr jedním z nejotevřenějších evropských pracovních trhů. Středoškolák s elektrotechnickou způsobilostí a GWO certifikátem naráží na jazyk a turnusový režim, ne na kvalifikaci; poptávka v Bavorsku, Sasku a polských přístavech roste rychleji, než ji stačí nábor pokrývat. WindEurope odhaduje, že evropský sektor bude do roku 2030 potřebovat 607 000 pracovníků proti 442 800 dnes. Ten rozdíl vznikne z velké části v Německu, Dánsku a Polsku, tedy na trzích, kam to má český technik blíž než do některých krajů doma.

Autor: Jaroslav Holub · Redakčně upraveno týmem Rejobs