Práce ve vodíkové energetice

Práce s vodíkem v čisté energetice

Lidé ve vodíkové energetice staví, uvádějí do provozu a servisují elektrolyzéry, které elektřinou z obnovitelných zdrojů štěpí vodu, palivové články, které z vodíku vyrábějí zpět elektřinu, a potrubí a zásobníky, v nichž vodík čeká na odběratele. Vodík tak patří k ukládání energie: přebytky z větru a slunce udrží týdny, baterie jen hodiny. Do sítě se ale vrací výjimečně. Většinou ho spotřebuje průmysl jako surovinu a ten trh je skoro celý fosilní: podle zprávy IEA Global Hydrogen Review 2026 překročila světová poptávka v roce 2025 sto milionů tun, zatímco nízkoemisní výroba dosáhla necelého milionu tun. Práce v čistém vodíku proto většinou znamená nahradit fosilní vodík v továrnách, které ho už používají.

Česko není výjimkou. Rafinérie a chemické závody tu ročně vyrobí a spotřebují zhruba 125 000 tun šedého vodíku z fosilních surovin a největším výrobcem je ORLEN Unipetrol. Podle aktualizované vodíkové strategie z roku 2024 mají průmysl a doprava do roku 2030 spotřebovávat asi 20 000 tun obnovitelného vodíku ročně, tedy zhruba šestinu dnešního objemu.

Pozice ve vodíkové energetice

Obor se dělí na čtyři specializace. Elektrolýza zahrnuje stacky i technologii kolem nich, palivové články opačnou přeměnu, vodíková infrastruktura kompresory, potrubí a plnicí stanice a Power-to-X výrobu e-metanolu a amoniaku z vodíku. Ve všech čtyřech se nejvíc nabírá do terénu, ne do laboratoře. Plug Power hledá servisní techniky a specialisty na uvádění do provozu pro palivové články a výdejní stojany vodíku u zákazníků. Bloom Energy shání svářeče a techniky pro uvádění do provozu, Ohmium a AEG Power Solutions servisní a aplikační inženýry a německé projekční firmy jako BEN-Tec konstruktéry vodíkových zařízení.

Zaměstnavatelé v Německu, USA a Indii

Českým uchazečům je nejblíž Sasko. Sunfire má v Drážďanech sídlo a vývoj tlakových alkalických i vysokoteplotních elektrolyzérů s pevnými oxidy, alkalické vyrábí v Solingenu. Siemens Energy a Air Liquide vyrábějí v Berlíně PEM stacky, mimo jiné pro 200megawattový elektrolyzér Normand'Hy v Normandii. AEG Power Solutions z Belecke ve Vestfálsku vyrábí usměrňovače, které elektrolyzéru dodávají stejnosměrný proud ze sítě.

Nejvíc nabídek ale vypisují tři američtí výrobci: Bloom Energy, jehož platforma s pevnými oxidy funguje jako palivový článek i elektrolyzér, Plug Power s PEM palivovými články i elektrolyzéry a FuelCell Energy z Torringtonu v Connecticutu. Ohmium vyrábí PEM elektrolyzéry u Bengalúru pro Indii i na export.

Přechod z chemie a plynárenství

Většina nízkoemisního vodíku ze závazně rozhodnutých projektů má do roku 2030 skončit v rafinériích a průmyslových závodech, které s vodíkem ve velkém pracují už dnes. Lidé z rafinérských provozů, výroby amoniaku, průmyslových plynů nebo přepravy plynu proto přinášejí to hlavní: zkušenost s vysokotlakým provozem podle bezpečnostní dokumentace. Vodík hoří v širokém rozmezí koncentrací a téměř neviditelným plamenem, takže znalost zón ATEX (pravidel EU pro zařízení ve výbušném prostředí), studií HAZOP a detekce úniků není bonus, ale podmínka přijetí. Praxe z rafinérií v Litvínově a Kralupech nad Vltavou se proto ve vodíku uplatní přímo.

Výrobci technologií hledají elektrochemiky, kteří zjistí, proč stack ztrácí účinnost, a inženýry výkonové elektroniky pro návrh usměrňovačů na megawattové stejnosměrné zátěže. Elektrolyzér a palivový článek pracují na stejné chemii, jen v opačném směru, takže zkušenost z jednoho platí i pro druhé.

Výkon elektrolyzérů a rušené projekty

Instalovaný výkon elektrolýzy se v roce 2025 zdvojnásobil na více než 4 GW a téměř tři čtvrtiny nových instalací připadly na Čínu, takže zkušenosti s provozem velkých elektrolyzérů vznikají hlavně tam. Projektů ale ubývá: ty, o nichž investoři rozhodli nebo které mají dobrou šanci do roku 2030 najet, by dohromady vyráběly něco přes 6 milionů tun ročně, o rok dříve to bylo 10 milionů. Česko chce levnější vodík dovážet: do konce roku 2030 se má část páteřních plynovodů přestavět na vodík a dokončit česko-německý propoj CGHI i středoevropský koridor CEHC.

U nabídky z vodíkového projektu napoví víc než ohlášený výkon to, zda projekt prošel konečným investičním rozhodnutím (FID, okamžik, kdy investor peníze závazně uvolní). První velké evropské závody mají najet v roce 2026 a operátory a servisní techniky budou potřebovat, dokud poběží. Pokud ostatní investiční rozhodnutí nepadnou do začátku roku 2027, přijdou podle IEA projekty s potenciální výrobou 22 milionů tun o šanci najet do roku 2030. Tato rozhodnutí určí, kolik dnešních míst v přípravě projektů se změní v práci na stavbách a v provozu.