Pracovní pozice v nabíjecí infrastruktuře

Česko mělo na konci roku 2025 7 574 veřejných nabíjecích bodů a meziroční tempo růstu 19 %. Na požadavky nařízení AFIR, které od konce roku 2025 ukládá rychlonabíjecí stanice o výkonu nejméně 400 kW každých 60 kilometrů na páteřní síti TEN-T, to zdaleka nestačí. Operátoři proto nabírají bez ohledu na to, kolik elektromobilů se zrovna prodá. Evropská nabíjecí infrastruktura dnes zaměstnává 80 000 lidí ve 3 500 firmách s výhledem na 162 000 míst do roku 2030, což znamená přibližně 16 000 nových pozic ročně. V Česku poroste zaměstnanost rychleji než evropský průměr, protože startuje z nízké základny.

Požadavky AFIR na nabíjecí síť

Nařízení Evropské unie o infrastruktuře pro alternativní paliva platí od dubna 2024 a přímo určuje, jak rychle se musí síť stavět. Pro Česko z něj vyplývá několik konkrétních povinností:

• Rychlonabíjecí lokality s celkovým výstupním výkonem alespoň 400 kW (včetně alespoň jedné stanice o 150 kW) každých 60 km na dálnicích D1, D5, D8, D11 a další páteřní síti TEN-T do konce roku 2025; od roku 2027 stoupá minimum na 600 kW se dvěma body po 150 kW
• Minimálně 1,3 kW nabíjecího výkonu na každý registrovaný bateriový elektromobil v zemi
• Povinnost přijímat bezkontaktní platby kartou už od dubna 2024
• Od ledna 2027 musí všechny nové nebo modernizované veřejné stanice splňovat požadavky AFIR na interoperabilitu a komunikaci Plug & Charge, nejčastěji implementované přes ISO 15118-20

Požadavek 1,3 kW na elektromobil váže tempo výstavby přímo na velikost vozového parku: čím víc elektromobilů si Češi registrují, tím větší výkon musí být veřejně dostupný.

Výstavbu proto nelze odložit, ani když poptávka po nabíjení zaostává za prodejem aut. Elektrikáře, projektanty, specialisty na integraci do sítě a softwarové vývojáře shánějí operátoři nezávisle na obchodním cyklu.

Kdo staví nabíjecí síť v Česku

Nabíjecí síť v Česku staví energetické firmy, čerpací sítě a města a tempo jim udává domácí prodej elektromobilů. V roce 2025 se u nás prodalo 15 325 nových bateriových elektromobilů, tedy 5,45 % nových registrací a o 31,6 % víc než rok předtím; trhu dominuje Škoda s modely Elroq a Enyaq (5 259 registrací), za ní Tesla (1 943) a Volkswagen (848).

ČEZ je dominantním provozovatelem. V únoru 2026 spustil pod značkou futurego tisící nabíjecí stojan v retail parku Portin v Tuchoměřicích, provozuje přes 200 ultrarychlých stojanů a celkový výkon sítě překračuje 100 MW s cílem 130 MW do konce roku 2026. Nasadil také první českou rychlonabíjecí stanici s integrovaným bateriovým úložištěm o kapacitě 115 kWh, která dodá až 180 kW i tam, kde distribuční síť nestačí.

PRE a OMV vstoupily společně. Pražská energetika a OMV oznámily 113 ultrarychlých stanic o výkonu 300 až 400 kW na 48 lokalitách do roku 2030. Vznikne 168 nových nabíjecích bodů s konektory CCS2 a řada lokalit dostane podobu hubu se šesti stojany. Součástí spolupráce jsou i vybrané lokality u prodejen Billa.

Praha jde po vlastní cestě. Městské podniky THMP a TSK postaví do poloviny roku 2028 až 1 500 veřejných nabíjecích stanic do 22 kW za zhruba 493 milionů korun. THMP k tomu zkouší nabíjení přímo ze stožárů veřejného osvětlení, kde se dá využít kabeláž už uloženou pod chodníky.

Stát přidává peníze. Veřejné stanice financuje především Operační program Doprava 2021-2027, z něhož se vypisují samostatné výzvy na běžné i rychlonabíjecí stanice; z těchto prostředků roste i síť ČEZ. ORLEN plánuje 600 rychlonabíjecích bodů do roku 2030 a 1 700 do roku 2035.

Co brzdí výstavbu, je distribuční síť. Kapacita připojení je nejčastější důvod, proč operátoři nemohou umístit stanici tam, kde by ji chtěli. Doba na získání připojení v Evropě průměrně trvá dva roky, v Číně tři měsíce. ČEZ na to reaguje bateriovými buffery uvnitř stanic, ČEPS investuje díky úvěru EIB ve výši 380 milionů eur do modernizace 500 a více kilometrů vedení 400 kV do roku 2030. Distribuční operátoři ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce sami vypisují kapacitní rezervace s několikaměsíčním zpožděním a provozovatelé nabíjecích sítí s nimi řeší podmínky téměř denně.

Typy nabíjecích stanic a výkonové třídy

Nabíjení není jedno řemeslo. Výkonová třída stanice rozhoduje o tom, kdo ji staví, jakou kvalifikaci to vyžaduje a kam se ta práce v Česku soustředí.

AC stanice do 22 kW tvoří objemový základ. Patří sem wallboxy v domácnostech, na pracovištích, v parkovacích domech a na stožárech veřejného osvětlení. Instalace je standardní elektrotechnická práce, kvalifikovaný elektrikář ji zvládne za několik hodin. Nizozemsko má přes 180 000 veřejných bodů, naprostou většinu AC, a Česko podobnou strukturu kopíruje. Pro vyučené elektrikáře je to nejrychlejší cesta do oboru.

DC rychlonabíjení 50 až 150 kW posunuje složitost o úroveň výš. Stanice vyžadují třífázové napájení, často upgrade transformátoru a stavební práce - základy, kabelové kanály, středněnapěťové přípojky. Technik údržby tu potřebuje elektrikářskou i softwarovou průpravu: DC stanice jsou síťová zařízení s firmwarem, připojená přes mobilní síť k centrálním řídicím platformám. Pokud nabíječka ztratí datové spojení, nemůže autentizovat zákazníka ani zpracovat platbu.

Ultrarychlé stanice 150 až 400 a více kW jsou infrastrukturní inženýrství. Vyžadují vysokonapěťové připojení, někdy bateriové úložiště jako buffer a komplexní návrh výkonové elektroniky. EnBW provozuje v německém Kamener Kreuz svůj vlajkový rychlonabíjecí park s 52 stojany. Teslin hub Superchargerů s bateriovým úložištěm Megapack se blíží spíš stavbě rozvodny než instalaci wallboxu. Připojení megawattových zátěží k distribučním sítím, které pro to nebyly navrženy, je místem, kde se nabíjení překrývá s chytrými sítěmi a úložišti energie.

Profese v nabíjecí infrastruktuře

Hledání lokalit a připojení do sítě

Než vznikne stanice, někdo musí najít místo, zajistit připojení a vyřídit povolení. Specialisté na rozvoj sítě vyhodnocují lokality podle komerčních kritérií - frekvence, kapacita distribuční sítě, blízkost dálnic, územní plány - a vyjednávají nájmy s vlastníky. Inženýři síťového připojení podávají žádosti distributorům, specifikují požadovaný výkon a koordinují upgrade infrastruktury. Specialisté na povolování vedou jednání s úřady, environmentální posouzení a stavební řízení.

V roce 2025 se sektor v Evropě posunul od náboru pro růst k náboru pro realizaci projektů. Zpráva EV Infrastructure News uvádí, že nejvíc se hledají vedoucí jednotlivých zemí (country managers) a lidé, jejichž projektové řízení dotáhne stanici od podpisu nájemní smlouvy po předání operátorovi.

Instalace a uvádění do provozu

Instalace a uvádění do provozu zaměstnávají v oboru nejvíc lidí. Studie ICCT odhaduje, že v USA do roku 2032 bude víc než 78 000 ze 160 000 míst v oboru v elektrické instalaci, údržbě a opravách. Pro Česko platí podobná struktura.

Instalační technici provádějí průzkum místa, montáž konstrukce, pokládku kabeláže, konfiguraci nabíječky a uvedení do provozu - testy proudové ochrany, ověření komunikace s řídicí platformou, předání operátorovi. Inženýři uvádění do provozu oživují DC a ultrarychlé stanice, testují ochranná relé a ověřují výkonové křivky podle podmínek smlouvy o připojení.

Servis a údržba

Když je stanice v provozu, musí fungovat. Terénní servisní inženýři jezdí po regionu a řeší závady od softwarových chyb a výpadků mobilního signálu po vadné stykače, poškozené kabely a výměny displejů. Vozí s sebou multimetr, analyzátor výkonu, testovací sadu pro nabíječky a přístroj na měření signálu. Více než polovina energetických firem hlásí kritické potíže s obsazováním aplikovaných technických rolí a technici nabíjení patří k nejhůř obsaditelným; údržba je tak nejjistější vstup do oboru pro člověka z jiné elektrotechnické profese.

Síťový provoz

Síť stanic se vzdáleně monitoruje z provozních center. Operátoři NOC sledují dostupnost stanic, diagnostikují závady, vzdáleně aktualizují firmware a eskalují hardwarové problémy na terénní týmy. Specialisté na energetický management optimalizují nabíjecí harmonogramy s ohledem na dopad do sítě a cenu elektřiny - zvlášť důležité u depotového nabíjení, kde desítky vozidel nabíjejí přes noc a odběr je nutné tvarovat podle tarifu. Je to práce napůl energetická a napůl softwarová.

Software a vývoj platforem

Každá veřejná nabíječka komunikuje s centrálním řídicím systémem (CSMS) přes Open Charge Point Protocol. Verze OCPP 2.1, zveřejněná v lednu 2025, přidala podporu obousměrného přenosu energie a řízení distribuovaných energetických zdrojů. Pro vývojáře jde o standard, na kterém se sektor sjednocuje.

Vývojáři backendu stavějí mikroservisy pro účtování, analytiku, vzdálené aktualizace firmwaru a roaming - propojení sítí, díky kterému zákazník Fastnedu nabíjí na stanici Ionity. Datoví inženýři pracují na algoritmech energetické optimalizace, dashboardech pro monitoring v reálném čase a modelech prediktivní údržby. Specialisté na kybernetickou bezpečnost řeší TLS šifrování, soulad s PCI-DSS pro platby a obranu proti útokům specifickým pro připojenou infrastrukturu.

Vývoj hardwaru

Inženýři výkonové elektroniky navrhují jádro DC nabíječek: stupně přeměny střídavého proudu na stejnosměrný, obvody korekce účiníku, systémy tepelného managementu. Tato specializace se obsazuje nejhůř z celého oboru. Čím vyšší výkon a čím víc obousměrných funkcí stanice umí, tím delší vývoj je za ní. Inženýři vestavěného firmwaru programují palubní řadiče stanic, od logiky uživatelského rozhraní po bezpečnostní blokace a komunikační protokoly. Výzkum a vývoj hardwaru sedí hlavně u výrobců - Alpitronic, Kempower, ABB E-mobility, Delta Electronics - a patří k nejlépe placeným pozicím v oboru.

Elektrifikace flotil

Komerční správa vozového parku je samostatný subsegment. Manažeři elektrifikace flotil plánují přechod autobusových, nákladních a dodávkových flotil z nafty na elektřinu, dimenzují depotovou infrastrukturu, modelují spotřebu a vyjednávají síťová připojení pro vysokovýkonové instalace. V roce 2025 byl téměř každý čtvrtý nový autobus v EU elektrický (23,8 % registrací, nárůst o 38,9 %); elektrické nákladní vozy nad 3,5 tuny dosáhly 4,2 % registrací.

Megawattové nabíjení kamionů a V2G

Standard SAE J3271 pro megawattové nabíjení vyšel v březnu 2025. Systém MCS je navržený na výkony až 3,75 MW - desetkrát víc než dnešní rychlonabíjení. Scania ohlásila kompatibilní nákladní vozy od poloviny roku 2026. E.ON, Voltix a GreenWay budují do roku 2028 330 megawattových nabíjecích bodů na 55 místech v devíti evropských zemích; Česko mezi nimi zatím není. Pro inženýry vzniká nová kategorie projektů: výkony, které si žádají vlastní rozvodnu, a stanoviště bližší průmyslové elektroinstalaci než silniční infrastruktuře.

Obousměrné nabíjení otevírá další kvalifikační vrstvu. Projekt V4Grid - jedenáct partnerů z Česka, Polska, Maďarska a Slovenska - testuje 18 obousměrných nabíječek na 15 pilotních místech. BMW s E.ON spustily komerční vehicle-to-grid pro Německo v únoru 2026, Mercedes-Benz nasazuje obousměrné nabíjení v průběhu roku 2026.

Globální trh s V2G technologiemi dosáhl v roce 2024 3,2 miliardy dolarů a roste tempem 38 % ročně. Pro Česko z toho plyne poptávka po technicích, kteří rozumějí obousměrným protokolům a energetickému managementu na úrovni vozidla, stanice i sítě zároveň.

Platy v Česku a Německu

Mzdová data specificky pro nabíjecí infrastrukturu v Česku zatím neexistují - řada rolí je klasifikována pod obecnou elektrotechnikou, IT nebo projektovým řízením. Rozsahy v tabulce vycházejí ze srovnatelných pozic; specializace na EV typicky přidává 10 až 25 % nad obecnou elektrotechnickou základnu.

Roční hrubé platy. České údaje z platy.cz, SalaryExpert a ERI; německé ze SalaryExpert, Glassdoor a Ravio (2025). Vývojářské pozice odrážejí mid-level a senior úroveň. Přibližný kurz: 1 EUR ≈ 24 CZK.

Do výdělku zasahuje i přeshraniční trh. Bavorské a saské instalační firmy lákají české elektrikáře na platy násobně vyšší, než dokáží nabídnout domácí montážní firmy; pro inženýry hardwaru je relevantní trh Mnichov a Stuttgart. Pozice ve vývoji platforem bývají plně na dálku, takže se české softwarové platy v této kategorii dotahují na západoevropskou úroveň - vývojářský trh není geograficky vázaný.

Pracovní podmínky

Terénní role jsou fyzické, mobilní a vystavené počasí. Instalační technici a servisní inženýři denně jezdí za stanicemi a pracují venku za každých podmínek. Práce zahrnuje manipulaci s komponenty do 18 kg, pokládku kabelů ve stísněných prostorech a dlouhé stání na nohou. Stavba DC a ultrarychlých stanic probíhá na staveništi: přilba, bezpečnostní obuv a reflexní vesta jsou povinné. Vysokonapěťové DC systémy (400 až 1 000 V) vyžadují přísné bezpečnostní postupy: zajišťování a uzamykání zdroje (Lockout/Tagout), ochranu proti obloukovému výboji a analýzu rizik před každým úkonem. Nabíječky u čerpacích stanic navíc vyžadují kvalifikaci pro práci v prostředí s nebezpečím výbuchu (CompEx Ex07-Ex08). Se servisem přicházejí i pohotovostní výjezdy mimo pracovní dobu - nefunkční stanice na dálniční odpočívce nemůže čekat do pondělí.

Zima obor viditelně zpomaluje. Instalace se protahují, povolovací řízení se v topné sezóně táhnou přes dvojnásobek běžné doby a stavebně-elektrikářské týmy přesouvají kapacitu mezi solárními střechami a nabíjením podle počasí.

Kancelářské role jsou znalostně náročné. Vývojáři, datoví analytici a operátoři NOC pracují standardní dobu, i když síťový provoz běží 24/7 ve směnách. Pozice ve vývoji platforem u firem typu Monta, ev.energy nebo Octopus Electroverse bývají plně na dálku, s týmy rozptýlenými přes několik zemí. Obchodní role pro rozvoj sítě - hledání lokalit, jednání s vlastníky, podpis nájemních smluv - znamenají časté cestování.

Obor zůstává mužský. Ženy tvoří přibližně 20 % energetické pracovní síly a v terénních instalačních pozicích jsou zastoupené ještě méně. Jen asi 1 z 5 automobilových techniků má dnes kvalifikaci pro EV údržbu a méně než 10 % pro vysokonapěťové práce - úzké hrdlo, které nejvíc brzdí přechod lidí z příbuzných oborů. Iniciativy jako Women in eMobility od ChargeUp Europe tlačí na změnu, ale tempo zatím není dostatečné.

Vzdělání a kvalifikace

V Česku zatím není zvláštní certifikace pro instalatéry EV nabíječek - instalace spadá pod zákon č. 250/2021 Sb. o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení a nařízení vlády č. 194/2022 Sb. Kvalifikace tedy stojí na obecné elektrotechnické způsobilosti. Rozdíl proti Velké Británii (dvoudenní kurz City & Guilds 2921) nebo USA (certifikace EVITP, 275 USD, přibližně 20 hodin) je v tom, že český elektrikář s odbornou způsobilostí podle NV 194/2022 Sb. a doloženou praxí může instalovat wallbox v zásadě hned. U DC stanic a ultrarychlých hubů pak rozhodují doložené projekty víc než papír.

Pro inženýrské role je nejpřímější cestou ČVUT FEL (katedra elektroenergetiky a katedra elektrických pohonů a trakce), VŠB-TUO v Ostravě (Centrum energetických a environmentálních technologií) a UTB Zlín v aplikované elektrotechnice. U vývojářských pozic rozhoduje praktická zkušenost s OCPP, mikroservisní architekturou a daty v reálném čase víc než konkrétní studijní obor.

Přechod z automobilového průmyslu a IT

Z automobilového průmyslu je posun nejvýraznější. Škoda Auto v Mladé Boleslavi zvýšila kvalifikaci přes 23 tisíc zaměstnanců v oblasti elektromobility, Hyundai v Nošovicích vyrobil přes 650 tisíc elektrifikovaných aut a Toyota přestavila výrobu v Kolíně. Mechanici a technici, kteří dnes pracují na vysokonapěťových systémech vozidel, umějí zacházet s napětím; co jim chybí, je dimenzování infrastruktury. Systémy vozidel na 12 V a nabíjecí infrastrukturu od 400 V výš by mělo přemostit cílené školení, ale programy zůstávají nedostatečně rozvinuté.

Z elektrotechniky vede nejpřímější cesta. Elektrikáři s platnou elektrotechnickou způsobilostí, kteří dnes instalují rozvody v rodinných domech a v průmyslu, mohou přejít na wallboxy okamžitě; u DC stanic potřebují zaškolení v komunikačních protokolech a v jednání s provozovatelem distribuční soustavy, ne další elektrotechnickou kvalifikaci.

Z telekomunikací a síťového inženýrství přicházejí lidé na softwarovou stranu sektoru. Protokol OCPP je strukturou podobný řízení telekomunikačních sítí. Monitoring, správa poruch, 4G/5G konektivita a systémová integrace se přenášejí téměř přímo do provozních rolí a do řízeného nabíjení.

Ze softwarového inženýrství je přechod ještě plynulejší. Vývojáři backendu, cloudoví inženýři a lidé z DevOps najdou okamžité uplatnění ve vývoji CSMS, implementaci OCPP, API integraci a datové analytice nabíjecích sítí. Python, Kubernetes, mikroservisní architektura a zkušenost se systémy reálného času jsou přímo využitelné.

Klíčoví zaměstnavatelé

Operátoři nabíjecích sítí

• ČEZ / futurego - Česko, 1 000 a více stojanů, největší česká síť; provozuje první českou stanici s bateriovým bufferem; cíl 130 MW celkového výkonu do konce roku 2026
• PRE / PREpoint - Česko, partner OMV pro 113 nových rychlonabíjecích stanic (300 až 400 kW) na 48 lokalitách do roku 2030
• E.ON Drive - Německo/Česko, 50 000 a více instalovaných bodů ve 14 evropských zemích; v ČR převádí přes 1 200 nabíjecích bodů na platformu AMPECO; s Voltix a GreenWay staví do roku 2028 megawattovou síť pro kamiony
• ORLEN - Polsko/Česko, plán 600 rychlonabíjecích bodů v ČR do roku 2030 a 1 700 do roku 2035
• Ionity - Německo, přibližně 6 400 nabíjecích bodů ve 24 evropských zemích; JV BMW, Ford, Hyundai, Mercedes-Benz a VW Group; přítomnost na D1, D5 a D8
• Fastned - Nizozemsko, 406 stanic v devíti zemích s charakteristickými solárními přístřešky; cíl 1 000 stanic do roku 2030
• Allego - Nizozemsko, 34 000 a více nabíjecích bodů v 16 evropských zemích
• bp pulse - Velká Británie, JV s Iberdrolou za 1 miliardu eur pro 11 700 HPC bodů ve Španělsku a Portugalsku do roku 2030

Výrobci hardwaru

• ABB E-mobility - Švýcarsko, více než 1 milion dodaných nabíječek na 85 a více trhů; přibližně 1 400 zaměstnanců v EV divizi
• Alpitronic - Itálie, výrobce stanic Hypercharger, nejrozšířenějších HPC v Evropě; přibližně 1 000 zaměstnanců
• Kempower - Finsko, modulární satelitní architektura; přibližně 830 zaměstnanců; průkopník megawattového nabíjení v těžké dopravě
• Delta Electronics - Tchaj-wan, ultrarychlé stanice do 500 kW; 68 000 zaměstnanců globálně

Software a platformy

• Polyfazer - Česko, česká nabíjecí platforma s 800 a více stanicemi a více než 150 techniky; podpora OCPP a roamingu přes Hubject
• Monta - Dánsko, řízení 165 000 a více komerčních nabíjecích bodů; více než 200 zaměstnanců ze 47 zemí
• Hubject - Německo, provozovatel největší eRoaming sítě na světě s milionem a více propojených bodů v 70 a více zemích; spoluzakladatelé BMW, Bosch, Daimler, EnBW, innogy, Siemens
• Octopus Electroverse - Velká Británie, v roce 2025 dosáhl milionu připojených veřejných nabíječek
• The Mobility House - Německo, průkopník vehicle-to-grid; platforma ChargePilot řídí 2 700 a více flotilových nabíjecích zařízení; V2G partnerství s Mercedes-Benz od roku 2025

Flotily a těžká doprava

• Zenobe - Velká Británie, největší vlastník a provozovatel EV autobusů ve Velké Británii (přibližně 25 % trhu); 300 a více zaměstnanců
• Geotab - Kanada, světová jednička v telematice pro flotily; hodnocení EV flotil a optimalizace nabíjení pro 300 a více EV modelů
• ChargePoint - USA, největší severoamerická nabíjecí síť podle počtu spravovaných portů; akvizice has-to-be (Rakousko) a ViriCiti (Amsterdam) pro evropskou softwarovou kapacitu

Přesahy do sítí, úložišť a vodíku

Nabíjecí infrastruktura patří zároveň energetice, dopravě i softwaru a lidé mezi těmito obory přecházejí častěji než kde jinde. Specialisté na integraci do sítě se pohybují plynule mezi nabíjením a chytrými sítěmi. Inženýři výkonové elektroniky sdílejí základy s úložišti energie a návrhem vodíkových palivových článků. Elektrifikace flotil se překrývá s depotovým bateriovým úložištěm a obousměrné nabíjení stírá hranici mezi nabíjecí infrastrukturou a distribuovanou výrobou elektřiny. S rozšiřováním elektromobility na nákladní vozy, autobusy, stavební stroje a námořní plavidla poroste i pracovní síla v nabíjení. Kdo dnes projektuje připojení megawattového hubu k síti, řeší úlohu, kterou budou v příštích deseti letech řešit inženýři na každém vyspělém trhu.