Práce v akumulaci tepla

Pracovní místa v akumulaci tepla

Akumulace tepla ukládá energii ve formě tepla nebo chladu a vrací ji, když je jí potřeba: v nádržích s horkou vodou u tepláren, v sezónních zásobnících pod zemí, v betonových a keramických blocích pro průmyslové teplo, v roztavených solích u koncentrujících elektráren nebo v materiálech měnících skupenství. Technicky je to levnější a jednodušší forma skladování než baterie, jen s omezením, které nejde obejít: uložené teplo se vrací jako teplo, ne jako elektřina.

Právě proto má tenhle obor v Česku širší uplatnění, než se čeká. Dálkovým teplem se u nás vytápí zhruba 1,5 milionu domácností a soustavy spotřebují kolem 120 PJ ročně, přičemž uhlí v nich stále drží 45 procent výroby a má z nich během několika let zmizet. Každá teplárna, která uhelný kotel nahradí kogenerací, biomasou nebo velkým tepelným čerpadlem, potřebuje zásobník, aby výrobu tepla oddělila od okamžité spotřeby.

Proč zásobník mění ekonomiku zdroje

Bez akumulace vyrábí kogenerační jednotka elektřinu tehdy, kdy město potřebuje teplo. Se zásobníkem může vyrábět tehdy, kdy je elektřina drahá, a teplo dodat ze zásoby; v opačném případě nakoupí levnou elektřinu do elektrokotle a uloží ji jako teplo. Z provozovatele tepla se tím stává účastník trhu s elektřinou, což je důvod, proč se v teplárnách objevují pozice na pomezí provozu a obchodování. Měřítko bývá překvapivě velké: Teplárny Brno mají od roku 2018 v areálu Červený mlýn dvě nádrže o celkovém objemu 10 000 m³, které pokryjí denní potřebu tepla zhruba sedmnácti tisíc domácností.

Pro srovnání: veškerá licencovaná bateriová úložiště v Česku měla v srpnu 2026 výkon přes 121 MW. Teplo se skladuje v řádech, na které se u elektřiny teprve chystáme, a stojí přitom zlomek.

Pozice a odkud na ně lidé chodí

Projektanti tepelných zdrojů a soustav, kteří zásobník nadimenzují a zapojí do hydraulického schématu. Výpočtáři, kteří modelují provoz zdroje přes celý rok a hledají velikost, při které se investice vrátí. Technologové pro materiály měnící skupenství a pro vysokoteplotní zásobníky v průmyslu. Provozní inženýři a dispečeři, kteří rozhodují o nabíjení a vybíjení podle ceny. A na stavební straně specialisté na izolace a na nádrže, protože tepelná ztráta zásobníku je jediný parametr, který rozhoduje o tom, jestli má sezónní akumulace smysl.

Zaměstnavateli jsou teplárny a města, dodavatelé technologií jako TEDOM s kogeneračními jednotkami, energetické služby a průmyslové podniky s vlastní parní soustavou. Do oboru se nejčastěji přechází z klasické tepelné techniky, z chlazení nebo ze stavební termiky.

Zajímavé je, kam se poptávka posune dál. S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů přestává být problémem elektřiny nedostatek, ale přebytek v nevhodnou dobu, a teplo je nejlevnější způsob, jak ho uklidit. Tím se akumulace tepla stává plnohodnotnou součástí ukládání energie, ne jen doplňkem teplárny.