Práce v dodávkách surovin pro bioenergetiku

Pracovní místa v surovinách pro bioenergetiku

Suroviny pro bioenergetiku znamenají shánět, nasmlouvat a dovézt palivo, ze kterého se vyrábí teplo, elektřina nebo biometan: dřevní štěpku a kůru z lesa a pil, slámu a seno od zemědělců, kejdu a zbytky z potravinářství do bioplynových stanic, použité oleje a odpadní tuky do biopaliv. V bioenergetice je to obchodní a logistická profese s technickým obsahem, protože kupující neplatí za tuny, ale za energii v nich, a tu určuje vlhkost, výhřevnost a obsah popela.

V Česku má tenhle nákup daleko do komoditního trhu. Palivo se vozí v poloměru zhruba sta kilometrů, protože dál se doprava nevyplatí, takže každá teplárna a každá bioplynka soutěží o stejnou surovinu ve svém regionu. Kolem 77 licencovaných provozoven na biomasu s výkonem asi 2,3 GW tvoří poptávkovou stranu, která v teplárenství teprve poroste: biomasa a bioplyn dnes pokrývají zhruba pětinu výroby v dálkovém vytápění a uhlí, které drží dalších 45 procent, má být kolem roku 2030 z velké části pryč.

Proč je to teď těžší než před pěti lety

Kůrovcová kalamita zaplavila trh levným dřevem a řada provozů si na tu cenu zvykla. Kalamitní objemy odezněly, lesníci se vrátili k běžné těžbě a štěpka se vrací k normálu, jenže spotřeba mezitím vzrostla. K tomu přibyla administrativa: kritéria udržitelnosti podle evropské směrnice RED III vyžadují doložit původ biomasy a úsporu emisí, takže nákupčí dnes vedle ceny hlídá certifikaci, evidenci dodávek a výkaznictví, které dřív nikdo nechtěl. Kdo umí obojí, tedy vyjednat smlouvu s lesním hospodářem i obhájit její papíry před auditorem, patří k nejhůř nahraditelným lidem v celém provozu.

Bioplynové stanice řeší tutéž otázku z druhé strany. Provozovatelé odcházejí od kukuřičné siláže k odpadním substrátům, protože ty jsou levnější a lépe splňují kritéria udržitelnosti, ale zároveň jsou nestálé ve složení. Substrátový manažer tak musí odhadnout, co udělá konkrétní dodávka s fermentací, a často jedná s desítkami menších dodavatelů místo s jedním.

Kde jsou pozice

Inzeruje se na obě strany řetězce. Na straně nákupu jsou to pozice typu vedoucí zásobování biomasou, obchodník s palivem, substrátový manažer a specialista na certifikaci. Na straně logistiky řidiči s návěsy na štěpku a svozem odpadních olejů, dispečeři a správci skládek paliva. K tomu se přidávají agronomové a poradci, kteří pomáhají zemědělcům nastavit osevní postupy pro energetické využití. Na Rejobs se v téhle oblasti objevují jména jako EcoCeres, ELYSE ENERGY nebo VORN Bioenergy, vedle nich nabírají domácí teplárny a provozovatelé bioplynek.

Směr na dalších deset let určí biometan. Akční plán ministerstva životního prostředí z července 2025 počítá s potenciálem kolem 500 milionů m³ do roku 2030 a 2 300 milionů m³ do roku 2040. Pokud se ta čísla naplní, poroste poptávka hlavně po lidech, kteří umí sestavit dodavatelskou základnu pro bioplynovou stanici z odpadu, ne z pole, a ustát kontrolu, která ověřuje každý dodací list.