Pracovní pozice v bioenergetice

Česko provozuje 540 bioplynových stanic, čtyři spalovny komunálního odpadu, dvě desítky tepláren na biomasu a největší tuzemskou rafinérii řepkové bionafty v Lovosicích. Žádné z těch zařízení nečeká na aukci ani na novelu zákona. Všechna už vyrábějí, a kariéra v nich stojí na provozu, ne na jedné vlně podpory jako v solární energetice po roce 2010.

Kombinovaný bioplynový fermentor, větrná turbína a solární panely na střeše funkční farmy v Horstedtu, Dolní Sasko. Foto: Florian Gerlach (Nawaro), CC BY-SA 3.0 / Wikimedia Commons

Bioplynová stanice na Vysočině jede dvacátým rokem, stejně jako teplárna v Hodoníně nebo lovosická rafinérie. K té stabilitě teď přibývají nové stavby: spalovny v Komořanech u Mostu a na Mělníku, zdvojnásobená výroba biometanu v roce 2024 a dotační program za 75 miliard Kč na vysokoúčinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Dohromady z toho vychází jeden z nejstabilnějších technických pracovních trhů, jaké česká energetika nabízí.

Bioenergetika mění organickou hmotu - kejdu, zbytky z polí a lesů, komunální odpad i řepku - na teplo, elektřinu, plyn a kapalná paliva. Celosvětově zaměstnává přibližně 3,9 milionu lidí a je po solární fotovoltaice druhým největším zaměstnavatelem mezi obnovitelnými zdroji. V Evropské unii sektor generuje 304 000 přímých míst v teple a elektřině s obratem přes 32 miliard eur; se započtením biopaliv pro dopravu jich je 564 000. Uplatní se právě tam, kde slunce a vítr spotřebu nepokryjí: v regulovatelné výrobě tepla, v dálkovém vytápění a v dopravě, kam elektřina jen tak nepronikne.

Bioenergetika a její podobory

Bioplynka, teplárna na štěpku, spalovna a rafinérie bionafty spadají všechny pod bioenergetiku, ale sdílejí spolu jen surovinu. Kdo dělá na bioplynce, řeší mikrobiologii fermentoru; kdo dělá ve spalovně, řeší emise a popílek. Zaměstnavatelé, bezpečnostní režim i kariérní dráhy se liší v každém z nich.

Bioplynové stanice a biometan

Česká produkce biogenních plynů stojí na 540 stanicích s instalovaným elektrickým výkonem kolem 379 MW; ročně vyrobí přes 2 500 GWh elektřiny, což odpovídá zhruba pětině domácí výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Většina stanic je zemědělského typu a zpracovává kejdu, kukuřičnou siláž a potravinové odpady. Práce v provozu znamená řídit biologii: operátoři sledují teplotu fermentorů, pH, složení plynu a krmné dávky. Zčásti je to zemědělství, zčásti chemie, zčásti údržba strojů.

Rychleji než samotná výroba energie z bioplynu roste jeho čištění na biometan, tedy na kvalitu zemního plynu, a vtláčení do plynárenské sítě. V roce 2024 česká produkce biometanu vzrostla na 211 GWh, dvojnásobek roku předchozího; do sítě GasNet je dnes připojeno devět stanic a více než 50 dalších projektů je v přípravě. Poptávka po lidech tomu odpovídá: firmy shánějí specialisty na membránovou separaci plynů, techniky měření a regulace a odborníky na připojení k plynárenské síti, tedy pozice, které před deseti lety v české energetice prakticky neexistovaly.

Teplárny a biomasa

Spalování dřevní štěpky, pelet a slámy v teplárnách a elektrárnách zajišťuje největší podíl českého obnovitelného tepla. ČEZ spálil v roce 2025 přes 700 000 tun biomasy, převážně v elektrárnách Hodonín a Poříčí; hodonínský blok s výkonem 30 MW běží na čistou biomasu od roku 2009. Veolia po akvizici Pražské teplárenské provozuje v Praze dálkové vytápění s 550 km tepelné sítě, která zásobuje 230 000 domácností.

Průmyslové zařízení pro skladování dřevěných pelet ve Schlieren, poblíž Curychu. Foto: JoachimKohler-HB, CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons

Elektrárna Poříčí plánuje do roku 2029 nahradit zbývající uhlí biomasou a plynem; teplárna v Plané nad Lužnicí přešla na dřevní štěpku už v roce 2022. Evropská komise v roce 2024 schválila český dotační program ve výši 75 miliard Kč na aukce pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepelné energie s kapacitou 3 090 MW, kde jsou biomasa i bioplyn hlavními příjemci. Pro pracovní trh z toho plyne stabilní poptávka po operátorech kotlů, technicích údržby, logisticích zásobování palivem a specialistech na emisní kontrolu.

Energetické využití odpadu

Energetické využití odpadu je v Česku dlouhodobě stabilní obor. Čtyři taková zařízení, zkráceně ZEVO, mají celkovou kapacitu kolem 830 000 tun ročně a dohromady zaměstnávají kolem 1 200 lidí.

• ZEVO Malešice (Praha) - 394 200 t/rok, provozovatel Pražské služby
• SAKO Brno - 248 000 t/rok, přibližně 520 zaměstnanců
• TERMIZO Liberec - 96 000 t/rok, součást skupiny Enetiqa
• ZEVO Chotíkov (Plzeň) - 95 000 t/rok, provozovatel Plzeňská teplárenská

Deset let se nová spalovna nepostavila, teď se staví dvě. ZEVO Komořany u Mostu (150 000 t/rok) je v plné výstavbě od srpna 2024, ZEVO Mělník (320 000 t/rok, investice přes 12 miliard Kč) se staví od listopadu 2025 a do zkušebního provozu má jít na přelomu 2027/2028. Jedna nová linka takového provozu, který jede 24/7, přidává typicky 60-90 trvalých pozic v operativě, na údržbě, v emisní kontrole a nakládání s popílkem, plus stovky stavebních míst během tří let výstavby. Nábor na druhou polovinu dekády se tak dá v tomto odvětví předpovídat líp než kdekoli jinde v české energetice.

Výroba biopaliv

Domácí výrobě biopaliv dominuje PREOL (skupina Agrofert) v Lovosicích - zpracovává 460 000 tun řepky ročně na bionaftu (RME) a zaměstnává 140 lidí v provozu. Ethanol Energy ve Vrdech u Kutné Hory vyrábí bioetanol z kukuřice a patří do Envien Group, jednoho z největších výrobců biopaliv ve střední Evropě se 14 společnostmi v osmi zemích.

Světová čísla vypadají docela jinak. Biopaliva zaměstnávají 2,8 milionu lidí, tedy 70 % veškeré zaměstnanosti v bioenergetice, s těžištěm v Brazílii (třtinová energetika, přes 750 000 míst) a Indonésii (palmová bionafta, 650-800 tisíc míst). Blíž leží německý trh: Verbio v braniborském Schwedtu provozuje bioetanolovou linku s kapacitou 200 000 tun ročně a v celé skupině zaměstnává 1 458 lidí; do pokročilých biopaliv pravidelně nabírá procesní inženýry a operátory.

Výroba biopaliv podle zemí v průběhu času, šest největších národních trhů (USA, Brazílie, Indonésie, Německo, Čína, Francie). Zdroj: Our World in Data, CC BY 4.0

Platy v Česku a Německu

Rozptyl platů kopíruje rozdíly mezi odvětvími: operátor na bioplynové stanici bere skromněji, vedoucí spalovny nebo procesní inženýr v rafinérii se dostane na úroveň běžnou v těžkém průmyslu. Německé sazby ukazují, kde je strop, protože bavorští, saští a braniborští zaměstnavatelé jsou pro českého technika nejbližší alternativou.

Roční hrubé platy. Česká data ze SalaryExpert a ERI (2025), platy.cz pro provozní pozice. Německá data z gehalt.de, jobvector a meingehalt.net (2025). Směnové příplatky (typicky 15-30 %) nejsou zahrnuty. Orientační kurz: 1 EUR ≈ 25 CZK.

K platu se v Česku počítá ještě dojíždění a turnusové smlouvy. Procesní inženýr z Ústecka, který vezme zakázku u Verbia ve Schwedtu nebo u RWE v Lipsku, vydělá o 30-50 % víc než na svém českém stropě. PREOL v Lovosicích a obě nové spalovny otevírají pro stejné lidi domácí alternativu blíž k rodině.

Profese a pracovní pozice

Nákup a logistika surovin

Manažeři zásobování zajišťují dodávky organické hmoty: zemědělské zbytky, potravinové odpady, dřevní štěpku nebo použité jedlé oleje. Práce vyžaduje znalost udržitelného zemědělství, logistiky a stále častěji certifikace ISCC a RSB. Velcí výrobci biopaliv jako Neste, PREOL nebo Verbio nakupují napříč Evropou a mají na to vlastní týmy.

Vedle nich pracují specialisté na certifikaci udržitelnosti, kteří ověřují, zda biomasa splňuje environmentální kritéria podle směrnice EU o obnovitelných zdrojích (RED III). RED III kritéria pro biomasu rozšiřuje a zavádí kaskádový princip, takže firmy stále častěji hledají lidi, kteří umějí auditovat zdroje a dohledat celý dodavatelský řetězec.

Provoz a údržba

Operátoři bioplynových stanic monitorují procesy anaerobní digesce, upravují krmné dávky, spravují zařízení a zajišťují bezpečnost. Jde o směnovou práci přímo v provozu. Menší zemědělské stanice řídí jeden až dva operátoři, velké průmyslové provozy mají týmy 15-30 lidí.

Provozovatel průmyslového závodu kontrolující stroje a potrubí. Foto: Pexels, Pexels License

Procesní inženýři navrhují a ladí konverzní procesy: anaerobní digesci, fermentaci, zplyňování, pyrolýzu nebo hydrogenaci. V biorafinériích typu PREOL nebo Verbio jsou nezbytní inženýři s chemickým vzděláním, na bioplynových stanicích se totéž vzdělání používá k optimalizaci výtěžnosti plynu a řízení mikrobiologie digesce.

Údržbáři a technici udržují v chodu čerpadla, tepelné výměníky, plynové motory a kogenerační jednotky. Většina té mechaniky je stejná jako v konvenčních procesních průmyslech, a proto se dovednosti snadno přenášejí z ropného a chemického průmyslu, z úpraven vod nebo z potravinářství.

Elektrotechnici a automatizátoři spravují řídicí systémy SCADA, PLC a stále automatizovanější provozní technologie. Jak závody přibírají analýzu složení plynu v reálném čase, automatizované krmné systémy a vzdálený monitoring, shánějí k nim i lidi, kteří je nastaví a udrží.

Povolování a environmentální management

Specialisté na environmentální management řeší povolení, monitoring emisí, omezování zápachu a vztahy s okolními obcemi. Bioplynové stanice a spalovny čelí značnému veřejnému dohledu kolem zápachu, dopravy a emisí, a zvládat ten tlak je podstatná část práce, ne příloha k ní.

Inženýři emisní kontroly navrhují a udržují systémy čištění spalin - SCR, SNCR, pračky a filtry - v elektrárnách na biomasu a spalovnách. Směrnice o průmyslových emisích ukládá kontinuální měření emisí, což vyžaduje specializované znalosti.

Vývoj projektů a výstavba

Projektoví developeři vybírají lokality, zajišťují územní rozhodnutí, dojednávají financování a řídí výstavbu. U bioplynových stanic k tomu stále častěji patří zajistit dlouhodobé dodávky surovin, vyřešit integraci do plynárenské sítě pro vtláčení biometanu a dohodnout se s okolními farmami a obcemi.

Pracovní podmínky

Zápach je realita. Bioplynové stanice zpracovávají kejdu, potravinové odpady a jateční vedlejší produkty. Příjmová hala, kde se suroviny sypou do zásobníků, umí intenzivně páchnout. Operátoři si zvyknou, ale je to skutečný faktor pracovní spokojenosti. Moderní stanice používají uzavřené příjmové prostory, podtlakové systémy a biofiltry, zápach ale zcela neodstraní.

Směnový provoz je standard. Většina bioplynových stanic, elektráren na biomasu a spaloven běží 24/7 nebo téměř nepřetržitě. Operátoři pracují v rotačních směnách, běžně ve dvanáctihodinovém turnusu (dva dny, dvě noci, čtyři volno) nebo v kontinentálním režimu. Biorafinérie kopírují provoz konvenčních rafinérií.

Venkovské a příměstské lokality. Bioplynové stanice se koncentrují v zemědělských oblastech, na Vysočině, jižní Moravě a v Polabí. Spalovny stojí na okrajích měst. Nejde o práci v centru Prahy. Pro odborníky přicházející ze zemědělství nebo venkovských řemesel je to přirozené prostředí, ostatní se pro ně musí rozhodnout vědomě.

Bezpečnostní nároky jsou značné. Bioplyn, tvořený hlavně metanem a CO2, je hořlavý a v uzavřených prostorech dusivý. Sulfan (H2S) je běžnou stopovou složkou a toxický už při nízkých koncentracích. Spalovny navíc pracují se spalinami a zbytkovým popílkem. Všechny role vyžadují silné bezpečnostní povědomí, mnohé i školení ATEX pro výbušné atmosféry, oprávnění pro vstup do uzavřených prostor a první pomoc.

Sezónní kolísání surovin. Zbytky plodin, siláž i energetické plodiny přicházejí sezónně. Operátoři bioplynových stanic musí řídit měnící se složení vstupů po celý rok a přizpůsobovat mu biologii fermentoru; výtěžnost metanu může mezi sezónami kolísat o víc než 30 %. Stanice na potravinové odpady nebo průmyslové vedlejší produkty zažívají menší sezónnost, zato jiné logistické výzvy.

Sklízecí řezačka nakládající kukuřičnou siláž do přívěsu. Foto: Wolfgang Weiser, Unsplash License / Unsplash

Kancelářské a hybridní role existují. Projektoví developeři, manažeři udržitelnosti, specialisté na nákup surovin a firemní role u větších společností jako ČEZ, Veolia nebo EFG Holding pracují často z kanceláře s pravidelnými návštěvami provozů. Část z nich nabízí i skutečně hybridní režim.

Zastoupení žen je nízké. Stejně jako ve zbytku energetiky převažují v bioenergetice muži a věkový průměr je vyšší, zejména v provozních a technických rolích. Severské firmy si v tom vedou lépe než středoevropské.

Přechod z jiných oborů

Do bioenergetiky se přechází snáz než do většiny jiných oborů, protože její procesy se překrývají s řadou sousedních průmyslů a české firmy z nich nabírají dlouhá léta.

Zemědělská bioplynová stanice Mas Bes v katalánské Salitje. Foto: Government of Catalonia, Attribution / Wikimedia Commons

Ze zemědělství. Zemědělci rozumějí surovinám, logistice a hospodaření s půdou. Přechod na provoz bioplynové stanice je krátký a řada českých operátorů jsou současní nebo bývalí zemědělci. Vzdělání v zemědělském inženýrství se přímo uplatní v údržbových rolích.

Z ropného, plynárenského a chemického průmyslu. Procesní inženýři, operátoři rafinérií a chemičtí inženýři přinášejí do výroby biopaliv a konverze biomasy přímo využitelné dovednosti. Řízení kontinuálních procesů, práce s hořlavými materiály a pohyb v systémech řízení bezpečnosti jsou na obou stranách totožné. PREOL pravidelně nabírá z bývalých provozů Unipetrolu a Lovochemie, a v tom větším měřítku odkoupil Shell dánský Nature Energy za 2 miliardy dolarů.

Z vodohospodářství a odpadového hospodářství. Odborníci na úpravu vod rozumějí biologickým procesům, čerpadlům, potrubním systémům i environmentální regulaci, a to všechno se v provozu bioplynové stanice uplatní. Mezi čištěním odpadních vod a anaerobní digescí je překryv technický i kulturní.

Z teplárenství a klasické energetiky. Česko má rozsáhlou teplárenskou infrastrukturu s víc než 600 licencovanými dodavateli tepla. Technici a inženýři z uhelných tepláren se rekvalifikují na biomasové kotle snadno, protože principy spalování, rozvod tepla i regulace zůstávají stejné. ČEZ i Veolia tuto cestu při přechodu z uhlí na biomasu aktivně používají.

Z potravinářství. Profesionálové z výroby potravin rozumějí hygieně, dávkovým procesům, řízení kvality a logistice organických materiálů. Bioplynové stanice na potravinové odpady fungují na podobných principech jako potravinářská výroba, jen v opačném směru.

Vzdělání a kvalifikace

Inženýrský vstup vede přes ČVUT FS (Ústav procesního a zpracovatelského inženýrství s vazbou na biorafinérie), VŠB-TU Ostrava (Výzkumné energetické centrum a Centrum ENET pro energetiku z biomasy a odpadů) a Mendelovu univerzitu v Brně (Agronomická fakulta a Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky pro bioplyn a zemědělské zbytky). VŠCHT Praha zůstává hlavní cestou pro procesní chemii a hydrogenační technologie pro biopaliva.

Pro nástup bez vysokoškolského titulu je rozhodující elektrotechnická způsobilost podle nařízení vlády č. 194/2022 Sb., doplněná o oprávnění pro práci v provozech s nebezpečím výbuchu (ATEX) a pro vstup do uzavřených prostor. Česká bioplynová asociace (CzBA) provozuje vzdělávací aktivity pro operátory; pro certifikaci dodavatelských řetězců biopaliv je standardní školení ISCC.

Regulace a dotace

Žádný jiný obnovitelný zdroj nezávisí na regulaci tolik jako bioenergetika.

Aktualizovaný český Národní energeticko-klimatický plán (schválený v prosinci 2024) stanovuje cíl 30,1 % obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2030 a ukončení spalování uhlí do roku 2033. Bioplyn v něm figuruje jako nástroj pro snižování emisí metanu, stabilizaci sítě a regulovatelnou výrobu; instalovaný výkon bioplynových stanic má vzrůst na zhruba 485 MW.

Směrnice EU o obnovitelných zdrojích (RED III) zpřísňuje kritéria udržitelnosti pro biomasu a zavádí kaskádový princip: biomasa by měla nejprve posloužit jako materiál a teprve potom jako palivo. Některé aplikace pevné biomasy to omezí, bioenergetice z odpadů to naopak nahrává.

Linka na výrobu dřevěných pelet ve Welsu, Horní Rakousko, reprezentující evropský průmysl výroby pelet. Foto: Stefan Kasmanhuber, CC BY-SA 3.0 / Wikimedia Commons

ReFuelEU Aviation stanovuje povinné přimíchávání udržitelného leteckého paliva (SAF): 2 % v roce 2025, 6 % v roce 2030, 20 % v roce 2035 a 70 % v roce 2050. Investice potřebné do roku 2050 dosahují 250 miliard eur a v EU bude potřeba vybudovat přes 100 nových výrobních závodů; každý vytváří 75-150 trvalých provozních pozic plus stovky stavebních míst. Pro příští dekádu je SAF největší růstovou oblastí evropské bioenergetiky; nabírají se na ni chemičtí inženýři, procesní technologové a specialisté na katalyzátory, z nichž mnozí dnes pracují v konvenčním rafinérství.

Evropská bioplynová asociace (EBA) odhaduje, že hodnotový řetězec bioplynů v Evropě podporuje přes 250 000 pracovních míst a do roku 2030 by přímá zaměstnanost měla vzrůst na 420 000 lidí s investicemi 28,4 miliardy eur.

Práce v zahraničí: Německo, Dánsko, Skandinávie

Kromě domácího trhu jsou pro české techniky v dosahu Německo, Dánsko a Finsko. Každý z těch trhů nabírá na něco jiného.

Podíl elektřiny z bioenergie na předních evropských trzích. Zdroj: Our World in Data, CC BY 4.0

Německo dominuje evropskému bioplynářství s 9 605 stanicemi a 67 300 pracovními místy. Řadě stanic z éry štědrých dotací EEG mezi lety 2004 a 2014 dnes končí podpora a musí se přizpůsobit: modernizací na vtláčení biometanu, zvyšováním účinnosti nebo diverzifikací surovin. Provozovatelé proto shánějí inženýry, kteří dokážou modernizovat existující zařízení. Německo je z Česka nejdostupnější trh a pozice se koncentrují právě v příhraničních spolkových zemích - Sasku, Bavorsku, Durynsku a Braniborsku, kam navíc spadá Verbio Schwedt i chemicko-rafinérský park v Lipsku.

Dánsko se stalo evropským lídrem v biometanu: přibližně 40 % dánského plynu je dnes biometan a cílem je 100 % do roku 2030. Země provozuje kolem 160 stanic a sektor by mohl vytvořit až 20 000 nových pracovních míst. Dánské firmy platí dobře a na zahraniční pracovníky jsou zvyklé; s angličtinou tam Čech narazí na málo překážek.

Finsko a Skandinávie. Neste je největším výrobcem obnovitelné motorové nafty na světě a nabírá procesní inženýry, specialisty na R&D a odborníky na dodavatelské řetězce pro SAF a pokročilá biopaliva; UPM Biofuels v Lappeenrantě dělá totéž. Severské země zároveň vedou v rozvoji BECCS, tedy bioenergetiky se zachytáváním uhlíku - Stockholm Exergi staví na své teplárně v Värtě dnes největší komerční zachytávací zařízení v Evropě.

Klíčoví zaměstnavatelé

Bioplyn a biometan

• EFG Holding - Praha, lídr českého trhu s biometanem; provozuje stanice v Rapotíně, Vyškově a Vysokém Mýtě s cílem 500 GWh biometanu ročně do roku 2030
• Nature Energy / Shell - Dánsko, 13 průmyslových stanic, přes 400 zaměstnanců
• EnviTec Biogas - Německo, provozovatel a technologický dodavatel
• Weltec Biopower - Německo, dodavatel technologií bioplynových stanic
• Future Biogas - Velká Británie

Biopaliva a SAF

• PREOL (Agrofert) - Lovosice, 460 000 t řepky ročně, 140 zaměstnanců
• Envien Group - střední Evropa, 14 firem v 8 zemích; bionafta i bioetanol
• Verbio - Německo, 1 458 zaměstnanců, bioetanol Schwedt (200 000 t/rok) a Zörbig plus biometan
• Neste - Finsko, největší výrobce obnovitelné motorové nafty na světě
• UPM Biofuels - Finsko, Lappeenranta
• St1 - Finsko a Švédsko
• TotalEnergies - Francie, biorafinerie La Mède

Biomasa a teplárenství

• ČEZ - Hodonín a Poříčí; největší český provozovatel biomasových elektráren
• Veolia Česká republika - Pražská teplárenská (550 km sítě, 230 000 domácností), teplárenský provoz v Přerově
• United Energy (EPH) - teplárna Komořany (243,5 MWe) a sítě dálkového vytápění
• Plzeňská teplárenská - teplárenství v plzeňském regionu, provozovatel ZEVO Chotíkov
• Ørsted - Dánsko, 5 biomasových CHP zásobujících 400 000 domácností, průkopník BECCS
• Stockholm Exergi - Švédsko, největší komerční zachytávání uhlíku z biomasy v Evropě
• Drax - Velká Británie, 2,6 GW

Spalovny odpadu (ZEVO)

• Pražské služby - ZEVO Malešice, 394 200 t/rok
• SAKO Brno - ZEVO Brno, 248 000 t/rok, přibližně 520 zaměstnanců
• Termizo (Enetiqa) - ZEVO Liberec, 96 000 t/rok
• United Energy - ZEVO Komořany u Mostu (150 000 t/rok, výstavba)
• ČEZ - ZEVO Mělník (320 000 t/rok, výstavba)
• FCC Česká republika - česká pobočka rakouské FCC Environment, nakládání s komunálním a průmyslovým odpadem
• Veolia - Francie, globální lídr s 60 spalovnami
• Reworld - USA, přes 30 zařízení zpracovávajících přes 18 Mt ročně

Konzultace a inženýrství

• NIRAS - Dánsko
• Ramboll - Dánsko
• Fichtner - Německo

Přesahy do vodíku, ukládání a BECCS

Lidé z bioenergetiky se mezi obory pohybují podle toho, kde je zrovna poptávka. Kogenerace v teplárnách na biomasu se stále častěji zapojuje do agregačních platforem a virtuálních elektráren, takže vznikají role na pomezí provozu a chytrých sítí. Reformování bioplynu na vodík rozvíjejí Wärtsilä, Hitachi a evropská konsorcia a v příští dekádě po té cestě mezi bioplynem a vodíkovou energetikou přejde hodně lidí. Tepelné ukládání energie v dálkovém vytápění s biomasovou kogenerací je další přirozený přesah, kde se inženýrské dovednosti přenášejí téměř beze zbytku.

Druhou vrstvou je BECCS, tedy bioenergetika se zachytáváním a ukládáním uhlíku. Ørsted plánuje zachytit 430 000 tun CO2 ročně ze své biomasové CHP v Dánsku a Stockholm Exergi staví zatím největší evropskou komerční jednotku přímo na své teplárně ve Värtě. Pokud BECCS opustí pilotní fázi a dostane se do komerčního měřítka, vzniknou nové inženýrské profily na rozhraní procesní chemie, sledování emisí a ukládání plynů. Zatímco větrná energetika čeká na akcelerační zóny a solární trh hledá způsob, jak utrácet přebytky, bioenergetika běží dál - každou hodinu, ve čtyřech českých spalovnách, v 540 fermentorech a v jedné lovosické rafinérii.

Autor: Jaroslav Holub · Redakčně upraveno týmem Rejobs