Práce v geotermálním vrtání

Pracovní místa v geotermálních vrtech a vrtání

Geotermální vrtání je odvrtat, vystrojit a zacementovat vrt tak, aby z něj šlo po desítky let bezpečně odebírat teplo: usadit soupravu, řídit výplachový systém, sledovat postup vrtání a tlaky, spustit pažnice, zacementovat mezikruží, vystrojit hlavu vrtu a nakonec ověřit vydatnost čerpací zkouškou. Pod jedním názvem se přitom skrývají dvě profese, které spolu mají společný jen princip.

Mělká větev jsou vrty do sta metrů pro tepelná čerpadla země-voda. Jezdí se s malými pásovými soupravami, jeden dům znamená několik vrtů a technicky jde hlavně o rychlost, o přesné dodržení hydrogeologických podmínek a o kvalitu zálivky. Objem té práce v Česku mezitím spadl: prodej tepelných čerpadel se v roce 2024 podle statistiky ministerstva průmyslu a obchodu snížil o téměř 60 procent a zemní čerpadla tvoří dlouhodobě jen malý zlomek trhu, protože 93 procent instalací připadá na vzduch-voda. Vrtné firmy proto kombinují geotermii se studnami a se sanačními vrty.

Hluboká větev je úplně jiný svět. Pracuje se s velkými soupravami z ropného průmyslu, ve dvanáctihodinových směnách a v nepřetržitém provozu, řeší se kontrola vrtu, únikové zóny, teploty výplachu a cementace v horké hornině. V Česku se taková zakázka objeví jednou za několik let, takže vrtmistři a směnoví technici obvykle pracují pro nadnárodní firmy a stěhují se za projektem.

Co se chystá doma

Nejblíž jsou Litoměřice. V existujícím vrtu z roku 2006 se hydraulickými testy měří napětí v hornině, aby bylo jasné, kterým směrem vést dva nejhlubší geotermální vrty v Česku do hloubky 3,5 kilometru; k tomu se hloubí 50 až 100 mělkých vrtů a pět hydrogeologických monitorovacích. Mělká část má pokrýt 10 až 15 procent spotřeby tepla města, po spuštění hlubokých vrtů až 60 procent a napojení na soustavu se plánuje na rok 2028. Rozpočet celku je kolem 1,5 miliardy korun. Průzkumy probíhají i v Nové Pace, Semilech nebo Lovosicích.

Profese a kvalifikace

Inzeruje se vrtmistr, obsluha vrtné soupravy, technik výplachu, cementační technik, stavbyvedoucí vrtných prací a dozor geologa nad vrtem. Na straně přípravy pak projektant vrtu a specialista na vystrojení. Cesta do oboru vede přes hornictví, geologii nebo stavebnictví, ale rozhoduje odpracovaná praxe na soupravě; zaměstnavatelé počítají doslova odvrtané metry.

Rizika jsou reálná a v inzerátech se skrývají za slovo „směnný provoz“. Práce s rotujícím nářadím, tlaky a horkým médiem má vlastní pravidla bezpečnosti a u hlubokých vrtů i vlastní systém povolení. Kdo k praxi na soupravě přidá znalost hydrogeologie a legislativy pro nakládání s podzemními vodami, dostane se z pozice obsluhy na stranu přípravy a dozoru, kde se pracuje déle a dál od směn.

Poptávka v geotermální energetice přitom poroste hlavně v teple pro města, ne ve výrobě elektřiny. Pro vrtaře to znamená, že se zakázky přesunou do zastavěného území se vším, co k tomu patří: hlukovými limity, dopravou a jednáním s obyvateli o tom, co se u nich vrtá.